Významy prostorových a nástěnných objektů a koláží ze současné výstavy Meziúzemí mj. nepřímo odkazují k ranému uměleckému zaměření Anety Juklíčkové. Na Vyšší odborné škole v Jablonci nad Nisou se věnovala námětu krajiny ve formátu reliéfu medaile a následně jej rozvíjela v Ateliéru figurálního sochařství a medaile na pražské Akademii výtvarných umění. Velmi brzy dospěla k jeho abstraktní formě – šlo o vnitřní krajinu. Preferovala práci se sádrou pro její nedefinitivní charakter. Zajímalo ji sochařsky uchopovat hmotné a nehmotné, vždy pro ni bylo důležité téma prostoru. Abstraktní krajina se stala jejím charakteristickým osobním tématem.

Z období studia na AVU byl pro Anetu Juklíčkovou důležitý rok 2016. V rámci klauzurní práce vytvořila soubor Pod povrchem, zaujata významy vzájemnosti tajemství a banálnosti. Se záměrem zprostředkovat vztahové téma sdílení vytvořila několik objektů, v nichž bylo možné z plastických siluet tušit přítomnost obyčejných předmětů každodenní reality. V témže roce se zúčastnila výstavy Ptal se vítr někoho? (společně s Kateřinou Komm a Erikou Velickou). Prezentovala několik nástěnných reliéfů jednoduchých kruhových tvarů a objekty organického charakteru. Použití kruhu bylo samozřejmé vzhledem k autorčině dlouhodobější zkušenosti s klasickou medailí, lze jej ale také propojit s významem nekonečnosti krajinného prostoru.

Následně začaly Anetu Juklíčkovou zajímat výrazové možnosti pravého úhlu, „pravoúhlé situace“ – jako elementárního základu – vztahového, duchovního. Pravý úhel pro ni nesl význam bezpečného prostoru, zázemí. Na jeho základě vytvořila soubor specifických „staveb“ pro diplomovou práci, později prezentovanou na samostatné výstavě Inside and Outside v Bratislavě v soukromé Gandy Gallery (2019/2020). Formální základ tvořila lepenková krabice jako výraz hledání pocitu bezpečí, potřeby úkrytu. Inspirativní byla pro Anetu Juklíčkovou i práce s náhodně nalezenými částmi krabice. Potřebu vlastního prostoru, vyplývající ze strachu z pohybu mezi lidmi a komunikace s nimi, pro ni byla současně přínosná i limitující. Ranější z těchto staveb nabývaly rozměrů a proporcí k reálnému užití, šlo vždy ale o mentální prostory, symbolické skrýše. Probouzely asociace specifických obydlí jako výsledků spontánní dětské kreativity. Autorka práci vnímala jako budování představy a realizování ideálního místa. Fascinovalo ji, jak se anonymní, neosobní objekt postupně proměňuje v něco velmi osobního. Intenzivně prozkoumávala možnosti otevřenosti a uzavřenosti budovaných prostorů. Krabicový karton/lepenku vnímala pro vlastní záměr jako autentický materiál, neboť je lehce dostupný a vytvořený za účelem jednoho použití. V diplomové práci zacházela ale i s betonovými odlitky. Snahu o vytvoření pocitu zázemí a bezpečí ji v té době doprovázelo přesvědčení, že jde o iluzivní představu. Trojice objektů v současné výstavě Meziúzemí pochází z roku 2021. Jejich liniové konstrukce navozují dojem klece, věže a reliéfní forma má charakter architektonického modelu. Samotná jejich materiálová existence je z hlediska případné účelnosti založena na protismyslu, autorce se ale s papírem, lepící páskou a sádrou dobře pracuje. Výsledkem jsou křehké stavby, překotně skládané a lepené, vratké neforemné konstrukce nedefinitivní formy. Díky způsobu nanášení sádry mají malířský charakter, základní formu ale definuje zdůraznění hran. Tvary vypovídají o pohybu skládání zakódovaném v samotném materiálu. Čteme v nich vyslovení přítomnosti nejistoty, plaché i odevzdané, charakterizované uzavřeností i otevřeností. Tematizují proces vymezování fyzického i psychického prostoru. Povrch dalšího z vystavených objektů pokrývá spontánní liniová informelní kresba vypovídající o procesu „přivlastnění“. Na objekty-architektury Aneta Juklíčková následně navázala jednoduchými kolážovými kompozicemi grafického charakteru, které obsahují i prvky konstruktivní skladebnosti. Můžeme je vnímat jako půdorysy staveb s vědomím, že uvidět půdorys může znamenat i vědomou reflexi dané situace.

Zdroje: Rozhovory s Anetou Juklíčkovou v červnu 2022 a text Anety Juklíčkové k výstavě Inside and Outside (Gandy Gallery, Bratislava, 2019/2020).