Na počátku přípravy výstavy poslal Pavel Tichoň její pracovní název Šest pohledů do prázdna. Měl za sebou několik dní s vysokou horečkou a ve vzduchu se vznášelo téma jeho letošní výstavy v Hybernské Barotrauma – Čas & Tlak: člověk drcený zběsilostí pracovního tempa současné doby. O několik dní později měl již na setkání k výstavě k dispozici rentgenový snímek vlastních plic s negativním nálezem. Začínalo být zřejmé, že v každém z oken výkladů bude situován fragment reálného příběhu s hlavním motivem nádech/výdech. Pár dní před instalováním Pavel poslal zprávu, že má prasklý křížový vaz v koleni a že v době deinstalace jej čeká „dočasná nepohyblivost“. Tím se ovšem významová linie již dříve rozhodnutého názvu výstavy s akcentem na specifický dechový rytmus završila. Realita života jako transformace uměleckého konceptu zaznamenaného v šesti oknech/zastaveních. Komplexní systém, kde procesy neprobíhají lineárně. Předměty vyjmuté z přirozené reality odkazují k milníkům neo-popu, současně nesou klasickou výtvarnost. Vtipné metafory a asociace se vrší k hořkosti, neboť „Umění je lepší než nic“. Výsledky náhod i cílených kroků komponují sugestivní příběh, kde vše může na první pohled hluboce souviset a klíčové momenty do sebe logicky zapadat. Po nádechu může následovat výdech. Může to být ale i jinak, neboť inspirační apnoe je „doba, po kterou je osoba schopna zadržet dech po předchozím maximálním nádechu“. A k tomu ještě není zřejmé, zda jde o umělecké vnuknutí nebo obyčejný mechanický úkon, mnoha plavci místního bazénu a cvičenci místního fitcentra realizovaný současně s probíhající výstavou s největší zodpovědností. Jako nadějná pro rozkódování poselství současné instalace Pavla Tichoně se jeví kniha Nádech výdech od Stuarta Sandemana. Již podtitul Prodýchejte se ke štěstí, zdraví a novému já velmi autenticky připomíná Tichoňovu výstavu Nevědoucí nevědění dotýkající se tématu sugestivnosti odosobněného prostoru algoritmicky generovaných situací. V knize najdeme i komentáře k přímému vztahu vědomého dýchání a možnosti rozšiřovat vlastní kreativitu, vstupovat do inspirativních stavů vědomí, do jiného vnímání času a prostoru. Tím poselstvím výstavy zdá se ale především absurdita. Pavel Tichoň si ovšem zvolil v dnešní době vlastně nejobtížnější formát, neboť absurdita již nemůže nikoho překvapit. Je jediným a nejlogičtějším východiskem, bereme-li veškeré dění světa doslovně. Jeho výstava je přímou ukázkou „konání skrze bytí“ a návštěvník procházející kolem výstavního prostoru za svým jiným cílem je vlastně pro ni divákem ideálním.
PAVEL TICHOŇ (*1980 v Uherském Hradišti) studoval v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze (Intermediální škola, Milan Knížák; Nová média, Michael Bielický), kde v letech 2007–2011 pokračoval v doktorskému studiu (Milan Knížák). V akademickém roce 2002–2003 absolvoval stáž na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (Design a architektura, Jiří Pelcl) a v roce 2003–2004 na Royal Academy of Arts v Haagu (Art & Science, Frans Evers). Od roku 2004 proběhla řada jeho samostatných výstav, z několika posledních let uveďme např.: Nevědoucí nevědění, GASK, Kutná Hora, 2019; Podmíněnýskok, Galerie Vyšehrad, Praha, 2020; Promoudření: Zastávka jako znamení (s Davidem Helánem), GHMP, Vltavská, Praha, 2022; Barotrauma: Čas & prostor, Kampus Hybernská, Praha, 2024; Nikdo Nic Neví, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, 2024. V roce 2019 vyšel jeho autorský katalog Art is Better Than Nothing. Zastoupení ve sbírkách: Národní galerie v Praze, GASK Kutná Hora, Galerie Klatovy / Klenová, soukromé sbírky.
Pavel Ticho(ň) / Inspirační apnoe
Vernisáž 14. 11. od 18 hodin
15. 11. 2024 – 16. 2. 2025
Výklady AXA, Palác AXA, Na Poříčí 40, Praha 1
Kurátorka výstavy: Iva Mladičová
vyklady.axa-hotel.cz
paveltichon.com
Kurátorský text
Pavel Tichoň v konceptech svých výstav/instalací velmi často reflektuje specifické kvality daného místa – jeho historii, funkci, estetickou rovinu atd., což bývá patrné již ze samotného názvu. Pro současnou výstavu preferoval…
Pavel Tichoň v konceptech svých výstav/instalací velmi často reflektuje specifické kvality daného místa – jeho historii, funkci, estetickou rovinu atd., což bývá patrné již ze samotného názvu. Pro současnou výstavu preferoval sousloví Inspirační apnoe, navrhoval ale i další možnosti – Hyperventilační pauza, Jedním dechem, Zadržet dech či Václav Plíce.
V počátcích přípravy výstavy ovšem existovala ještě jedna verze názvu, pracovní – Šest pohledů do prázdna. Tu Pavel Tichoň zaslal v době, kdy měl za sebou několik dní s vysokou horečkou a ve vzduchu se vznášelo téma jeho letošní výstavy připravené pro Kampus Hybernská Barotrauma – Čas & Tlak, tedy situace člověka drceného zběsilostí pracovního tempa současné doby. O několik dní později měl již na setkání k přípravě výstavy k dispozici rentgenový snímek vlastních plic s negativním nálezem. Začínalo být zřejmé, že v každém z výkladových oken výstavního prostoru bude situován fragment reálného příběhu s hlavním motivem nádech/výdech. Název totiž odkazuje k tzv. Stangeho testu zdatnosti dýchací soustavy, který hodnotí kvalitu schopnosti vyrovnat se se zvýšenými požadavky na výměnu dýchacích plynů při fyzické zátěži, a to na základě časového intervalu, po který je člověk schopen zadržet dech po předchozím maximálním nádechu, tzn. inspirační apnoe, nebo po předchozím maximálním výdechu – expirační apnoe.
Jedním z navrhovaných názvů Pavel Tichoň odkazoval k majiteli a architektovi Paláce AXA Václavovi Pilcovi, který vyprojektoval v letech 1928–1930 a který byl v následujících dvou letech postaven. Polyfunkční budovu koncipoval především s ohledem na sportovní charakter hotelu, přičemž hlavní linii koncepce vypracovala jeho manželka Běla Friedländerová, reprezentantka prvorepublikového Československa v plavání a skocích do vody. Sama vedla sportovní a tělovýchovné kurzy a v hotelu provozovala jednu z tělocvičen. Dnešní podoba budovy je výsledkem rekonstrukce realizované v letech 2013–2014 pod vedením architekta Rudolfa Netíka. Ten mj. odlišil jednotlivá křídla hotelu charakteristickou barevností, přičemž pro uliční křídlo, jehož součástí je i výstavní prostor, zvolil barvu červenou – v současné výstavě silně akcentovanou.
Za další inspiraci místem lze považovat i osvětovou rovinu prezentovaného celku. Připomeňme knihy Jamese Nestora Dech – Nové poznatky o ztraceném umění a Stuarta Sandemana Nádech výdech – Prodýchejte se ke štěstí, zdraví a novému já, Pavel Tichoň o nich totiž v jednu chvíli zauvažoval jako o výstavních objektech. Podtitul druhé z knih autenticky připomíná výstavu Nevědoucí nevědění, v níž se Pavel Tichoň zabýval tématem sugestivnosti odosobněného prostoru algoritmicky generovaných situací. V publikaci najdeme i komentáře k přímému vztahu vědomého dýchání a možnosti rozšiřovat vlastní kreativitu, vstupovat do inspirativních stavů vědomí, do jiného vnímání času a prostoru. Současná výstava je s životní realitou autora tak provázána, že ta se může jevit spíše jako transformace uměleckého konceptu. Jako komplexní systém, kde procesy neprobíhají lineárně. Předměty vyjmuté z přirozené reality odkazují v roli výstavních objektů k milníkům neo-popu, současně nesou klasickou výtvarnost. Vtipné metafory a asociace jsou autorem vršeny k hořkosti, neboť „Umění je lepší než nic“. Výsledky náhod i cílených kroků komponují sugestivní příběh, kde vše může na první pohled hluboce souviset a klíčové momenty do sebe logicky zapadat. Poselstvím výstavy zdá se být absurdita. Ta ale dnes již nemůže nikoho překvapit, je jediným a nejlogičtějším východiskem, bereme-li veškeré dění světa doslovně. Současná výstava je přímou ukázkou „konání skrze bytí“ a návštěvník procházející kolem výstavního prostoru za svým jiným cílem se může stát vlastně pro ni divákem ideálním.
V jednom z rozhovorů Pavel Tichoň postupně vysvětluje dvanáct charakteristik – „zastavení“ – vlastní umělecké práce a vždy je výstižně uvádí jednoslovným heslem: Rukopis, Scéna, Úspěch, Reflexe, Čitelnost, Humor, Malba, Dokonalost, Psaní, Interakce, Reklama, Umění. Objasňuje tak svůj „nečitelný rukopis“ vyplývající z rychlého opuštění nalezeného, práci se zdánlivou prvoplánovostí významu, zájem o kombinaci humorné nadsázky a vážnosti, vysvětluje vlastní pojetí expresivní malby jako formy arteterapie, malby jako prostoru, kde je vše dovoleno, nebo zmiňuje nutkání vytvářet práce bez ohledu na zájem publika. Současnou výstavu tak v tomto kontextu nemůžeme vnímat jako šest pohledů do prázdna, ale jako šest zastavení – podnětů k rozkódování přítomných významových rovin.
When starting the preparations for the exhibition, Pavel Tichoň sent us its working title: Six Views into the Void. At that time, he had spent several days with a high fever, and the theme of this year’s exhibition of his at Kampus Hybernská, was poising in the air: Barotrauma – Time & Pressure – man devastated by the frantic work pace these days. At a meeting for the exhibition a couple of days later though, he already had a negative X-ray picture of his lungs available. It became apparent that each of the showcase windows would include a fragment of a real story with inspiration/expiration as the main motif. A few days before installing the exhibition, Pavel sent a message saying he had a cruciate ligament in his knee broken, and that at the time of deinstalling his works, he would find himself in a state of “temporary immobility”. Naturally, this is how the line of meaning and the previously agreed- on name of the exhibition with an emphasis on a specific breathing rhythm, were completed. Reality of life as a transformation of an artistic concept recorded in six windows/discontinuations. A complex system where processes do not take place linearly. Objects taken out of their natural reality refer to the milestones of neo-pop, bearing the typical artistic spirit at the same time. Witty metaphors and associations are piling up towards bitterness, since “Art is Better Than Nothing”. The results of both coincidences but also intentional steps constitute an intriguing story in which everything can be related at first sight and all key moments seem to fit together. An inspiration can be followed by an expiration. Yet things can also be different, as the inspirational apnea is “the time for which a person is able to hold their breath after a previous maximum inspiration”. And besides that, it is not clear whether this is an artistic inspiration or a simple mechanical task, performed simultaneously by the many swimmers in the AXA swimming pool and the exercisers in the fitness centre, located in the same premises, with the utmost responsibility.
To decipher the message of current Pavel Tichoň’s installation, a book by Stuart Sandeman, Breathe In, Breathe Out, seems to be quite promising. The book is subtitled Restore Your Health, Reset Your Mind and Find Happiness Through Breathwork, which is reminiscent of Tichoň’s exhibition Unknowing That Know Not, touching the theme of the forcefulness of a depersonalized space filled with algorithmically generated situations. In the book, we can also find comments on the direct relationships between conscious breathing and the possibility of boosting creativity, entering inspirational states of consciousness and different kinds of perception of both time and space. Nonetheless, the very message of the exhibition seems to be the absurdness. In fact, Pavel Tichoň chose the trickiest format of nowadays, as the absurdness cannot surprise anyone anymore. Provided we interpret the world events in the literal sense, it is the only and the most logical way out. His exhibition is a live demonstration of “acting through being”, and a visitor passing by the exhibition space to pursue their different goals is in fact the perfect viewer of the display cases.
PAVEL TICHOŇ (*1980, Uherské Hradiště) studied at the Academy of Fine Arts in Prague between 2000–2006 (School of Intermedia Art by Milan Knížák; New Media Art by Michael Bielický) where he pursued his doctoral studies between 2007–2011 under Milan Knížák. In the academic year 2002–2003, he completed an internship at the Academy of Art,
Architecture, and Design in Prague (Design and Architecture, by Jiří Pelcl), and between 2003–2004, he made a study visit at the Royal Academy of Arts in the Hague (Art & Science, by Frans Evers). Since 2004, many of his solo exhibitions have taken place, including some of the recent ones: Nevědoucí nevědění (Unknowing That Know Not), GASK – Gallery of the Central Bohemian Region in Kutná Hora, 2019; Podmíněný skok (Conditional Jump), Vyšehrad Gallery, Prague, 2020; Promoudření: Zastávka jako znamení (Staining With Wisdom: Stop as a Sign; with David Helán), GHMP – Prague City Gallery, Vltavská Stop, Prague, 2022; Barotrauma: Čas & Prostor (Barotrauma: Time & Space), Kampus Hybernská, Prague, 2024; Nikdo Nic Neví (Nobody Knows Anything), Regional Gallery of Fine Arts in Zlín, 2024. In 2019, his artist’s catalogue, Art is Better Than Nothing, was published. His 2 works are represented in the collections of: National Gallery in Prague; GASK – Gallery of the Central Bohemian Region in Kutná Hora; Klatovy / Klenová Gallery; private collections.
Pavel Tichoň / Inspirational Apnea
Vernissage: 14 th November 2024, 6 PM
15 th November 2024 – 16 th February 2025
Showcase AXA, Palace AXA, Na Poříčí 40, Prague 1
Curator of the exhibition: Iva Mladičová
Translation: Kristýna Flanderová
vyklady.axa-hotel.cz
paveltichon.com
