Zpět na web Hotelu *** AXA
1
3
4
2
Pavel Šimíček
Oknem / Through the Window
20.02.2019 - 19.05.2019

Pavel Šimíček svůj umělecký přístup charakterizuje jako „podvědomou práci s informacemi různých postřehů, asociací, pocitů“. Při vytváření díla je pro něho důležitý především samotný proces ustalování obsahu i formy, kterému ponechává vlastní volnost: „věci si v určité chvíli samy řeknou“, kudy se budou ubírat, „jakou budou mít kompozici, jaký materiál bude zvolený a v jakém prostředí budou využity“ (Šimíček). Je autorem řady objektů, v nichž uplatnil industriální tvarosloví (Karlín, Černý, Joystick, 2009). Inspiroval se reálnými prvky, jejichž forma se pohybuje na hranici abstrakce (Mobilní sloupy, Stůl, 2006). Zaujala jej výrazová syrovost, jednoduchost provedení a estetika funkčnosti. V letech 2012–2013 se zabýval možnostmi figurální formy skrze techniku autootisku (autoodlitku). Vytvořil parafráze několika ikonických neoklasicistních děl, například Davidova obrazu Zavraždění Marata (Figura č. 1) nebo Thorvaldsenovy sochy Ganymedes a orel (Figura č. 3 – V Roškopově napájel jsem orla).

Pro Výklady AXA vytvořil metaforu všudypřítomné a všeprostupující nekonečné linie. Použil materii železa a zvolil dynamickou formu ostře zalamované čtyřhranné linie. Nechává ji vystupovat z vymezeného prostoru, navozuje dojem vymknutí se z řádu, nevyzpytatelnosti, momentu ohrožení. Zřetelnou expresi současně kombinuje s technicistní estetikou. Jednotlivá okna výkladců tak proměňuje v obrazy-záznamy odvíjejícího se grafu. Z tohoto pohledu pak můžeme hovořit o formální návaznost na ranější dřevěný Histogram (2006), acrystalový Histogram-reliéf (2007) nebo betonový Fraktál (2007). Autora zajímá i transformace takové vědecké odosobněnosti do vegetativní organičnosti (Saguaro – Carnegiea gigantea, 2012), pracuje s principem fraktálového víceúrovňového opakování základního prvku struktury. Z hlediska expresivního tvarosloví můžeme připomenout dále i exteriérovou práci z vápence Something (2014) pro palestinské město Rawabi, jejíž výraz autor staví na kontrastním dynamismu ostroúhlých hran a ploch, umocněném ostrým slunečním světlem.

Instalací Oknem Pavel Šimíček zpřítomňuje rozsáhlou sféru výtvarných možností prostorového pojetí linie. Zmiňme například Vasilije Kandinského, který se v publikaci Bod, linie, plocha zabývá zalamovanou linií vzhledem ke konstruktivistickým tendencím. Geometrickou linii definuje jako „stopu posouvajícího se bodu“, jako „nejvýraznější protiklad prapůvodního malířského elementu – bodu“, přímku popisuje jako „nejúspornější formu neomezených možností pohybu“. U zalomené (úhlové) linie zdůrazňuje její možnost evokace plochy. Vedle ostroúhlé, pravoúhlé a tupoúhlé linie uvádí i „volně zalomenou“. František Kupka v knize Tvoření v umění výtvarném věnuje pozornost mimo jiné i „nadpřirozenému“ světu přímky, také seskupení nepravidelných linií. Zdůrazňuje nadřazenost smyslu celku každému formálnímu momentu. Uvádí rytmus, kadenci a pohyb jako důležité veličiny spoluurčující harmonický stav celku. Vysvětluje možnost navodit dojem pohybu nehybnými prostředky, tzn. „podat dojem následnosti přítomných chvil sčítáním různých dojmových zážitků“. Můžeme připomenout i německého sochaře Norberta Krickeho, jenž se celoživotně zabýval výrazovými možnostmi linie. S ostře zalamovanou liniovou formou pracoval dále například Stanislav Zippe. Věnoval se především dematerializované rovině zacházení s elementárními výrazovými prvky. Své práce tohoto typu ze sedmdesátých let označoval jako konstrukce „světelnými kresbami“: „Linie existuje v prostoru, konstrukce vede více k její nezávislosti, směřuje k dematerializaci a vymyká se chápání díla jako uměleckého artefaktu“ (Zippe, 1996). Pracoval s prudce se lámajícími liniemi, proměnlivými úhly, neklidnými směry.

Pavel Šimíček formu ostře lomené linie použil již v objektu Mrak II (2011), a to v kontrastu s amorfní materií. Současnou představu všudypřítomné prostupnosti neviditelného prvku tušíme již v jeho ranějším zaujetí fenoménem fraktálu, kde podněcuje k přemýšlení o vzájemnosti mikrokosmos-makrokosmos. Ve Výkladech AXA dynamismem linie významově posiluje specifikum samotného prostoru, určeného pro rychlé procházení, okamžikový a periferní vjem.

 

Informace o vernisáži
Vernisáž 20. 2. od 18 hodin
Vernisáž 20. 2. od 18 hodin
Číst více... Číst méně...
BIO
Pavel Šimíček (nar. 1981 v Novém Jičíně) studoval v letech 1997–2001 Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí, v letech 2003–2009 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský…
Pavel Šimíček (nar. 1981 v Novém Jičíně) studoval v letech 1997–2001 Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí, v letech 2003–2009 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (sochařský ateliér, J. Zeithamml); roku 2007 uskutečnil v rámci pražské AVU stáž v ateliéru M. Knížáka a roku 2008 v Šalounově ateliéru hostujícího umělce (M. Jetelová); v letech 2006 a 2009 obdržel Ateliérovou cenu AVU. Roku 2004 absolvoval pracovní pobyt v italské Carraře. Zúčastnil se řady sochařských sympozií: Contacts, Klenová, 2005; Dialog generací Berlín-Praha, Berlín, 2005; Almería, Španělsko (mramor), 2006; Flur, Markneukirchen, Německo (1. cena), 2006; Roškopov, 2013; Rawabi, Palestina (kámen), 2014. Jeho práce byly prezentovány na mnoha společných výstavách, např.: Sochy v Kateřinské zahradě, Praha, 2005; Dialog generací Berlín Praha, Galerie Diamant, Praha / Kommunale Galerie, Berlín, 2006, 2007; AVU 18, Veletržní palác NG, Praha, 2007; Nic na odiv…?, Kateřinská zahrada, Praha, 2008; …už není, co bývalo, GAVU, Praha, 2009; Diplomanti AVU, Veletržní palác NG, Praha, 2009; Vkročení do prostoru, Galerie výtvarného umění, Most, 2009; Sochy v zahradě, Kroměříž, 2010; Svoz 16, Rabasova galerie, Rakovník, 2011; Kompot, Botanická zahrada PřF UK, Praha, 2012; Sochy v zahradě III, Kroměříž, 2012; Pragovka 45, Areál bývalé Pragovky, Praha, 2013; Natři – M. Maupicová, V. Véla, P. Šimíček, Galerie Klatovy / Klenová, 2013; Saguaro (Carnegiea gigantea), Colloredo-Mansfeldský palác, GHMP, Praha, 2013.
Číst více... Číst méně...
Seznam reprodukcí
1. Pavel Šimíček, Rozrušená vertikála (detail), 2018, železo, 300 x 60 x 50 cm, foto archiv autora
2.-10. Pavel Šimíček, site-specific instalace Oknem, Výklady AXA, foto Martin Polák
1. Pavel Šimíček, Rozrušená vertikála (detail), 2018, železo, 300 x 60 x 50 cm, foto archiv autora
2.-10. Pavel Šimíček, site-specific instalace Oknem, Výklady AXA, foto Martin Polák
Číst více... Číst méně...

Pavel Šimíček defines his artistic approach as “subconscious work with information consisting of diverse perceptions, associations and feelings”. What is most important for him while creating an artwork is the process itself of stabilizing the content and form to which he allows great latitude; “at a certain point, things decide for themselves where to go next, what composition will they create, which material will be used and which environment chosen”. Šimíček conceived a paraphrase of a ubiquitous and all-pervading never-ending line for the Showcase AXA Gallery. He used metal as the material and a sharply edged, dynamic form. He lets it escape from the defined space and thus arouses the feeling of the order gone awry, erratic and an imposed threat. He is combining distinct expression with technicist aesthetic and is thus transforming individual show windows into images-records of an unfolding chart. This work is a clear follow-up to the artist’s earlier wooden Histogram (2006) and acrystal Histogram-relief (2007). He also addresses transformation of an impersonalised scientific approach into an organic vegetative state (Saguaro - Carnegiea Gigantea, 2012).

In his current installation, Pavel Šimíček shows a vast range of possible ways to approach a line in space. Let’s mention e.g. Wassily Kandinsky who addresses straight-line edges in relation to constructivist tendencies in his book Point and Line to Plane. In his paper Creation in the Plastic Arts, František Kupka emphasizes that each formal moment during the creation of clusters of irregular lines should be justified by the meaning of the whole. A sharply edged line is also highly characteristic of Stanislav Zippe’s style who closely examined dematerialised level of work with fundamental elements of expression. He called his works of this kind from the 1970s “Constructions of light drawings”. Pavel Šimíček first used the form of a geometrized line in his object Cloud II (2011) in contrast to amorphous material. His current notion of ubiquitous all-pervading invisible elements can be traced back in his early works depicting the fractal phenomenon that makes us think about the dual concept of microcosm-macrocosm. In the Showcase AXA Gallery, Šimíček uses the line dynamics to strengthen the specific meaning of the space intended for fast walk through and peripheral perception of an instant.

 

BIO
Pavel Šimíček (born 1981 in Nový Jičín) studied at the Secondary School of Applied Arts for Glassmaking in Valašské Meziříčí in 1997–2001, and later at the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague in 2003–2009 (Jindřich Zeithamml’s…
Pavel Šimíček (born 1981 in Nový Jičín) studied at the Secondary School of Applied Arts for Glassmaking in Valašské Meziříčí in 1997–2001, and later at the Academy of Fine Arts (AVU) in Prague in 2003–2009 (Jindřich Zeithamml’s Studio of Sculpture); In 2007, he was an intern at AVU in Prague in the Studio of M. Knížák and in 2008, he did another internship in Šaloun’s Studio of a Host Artist (M. Jetelová); he received the AVU Studio Award in 2006 and 2009. In 2004, he completed a work programme in Carrara, Italy. He participated in a number of sculpture symposia: Contacts, Klenová, 2005; Dialogue of Generations Berlin-Prague, Berlin, 2005; Almería, Spain (marble), 2006; Flur, Markneukirchen, Germany (1st Prize), 2006; Roškopov, 2013; Rawabi, Palestine (stone), 2014. His works have been included in numerous exhibitions, e.g.: Statues in Kateřinská Garden, Prague, 2005; Dialogue of Generations Berlin-Prague, Gallery Diamant, Prague / Kommunale Galerie, Berlin, 2006, 2007; AVU 18, the National Gallery of Prague – the Trade Fair Palace, Prague, 2007; Nothing to Flaunt…? (Nic na odiv…?), Kateřinská Garden, Prague, 2008; Not as it used to be… (…už není, co bývalo), GAVU, Prague, 2009; Graduates of AVU, the National Gallery of Prague – the Trade Fair Palace, Prague, 2009; Entering the Space (Vkročení do prostoru), Gallery of Fine Art in Most, 2009; Statues in the Garden (Sochy v zahradě), Kroměříž, 2010; Collection 16 (Svoz 16), Rabas Gallery, Rakovník, 2011; Compote (Kompot), Botanical Gardens of the Faculty of Science, Charles University in Prague, 2012; Statues in the Garden III (Sochy v zahradě III), Kroměříž, 2012; Pragovka 45, former Pragovka compound, Prague, 2013; The Power of Three (Natři) – M. Maupicová, V. Véla, P. Šimíček, Art Gallery Klatovy / Klenová, 2013; Saguaro (Carnegiea Gigantea), the Colloredo-Mansfeld Palace, Prague City Gallery, Prague, 2013.
Read more... Read less...
Možnost prodeje vystavených děl / Items Available for Sale
5