Zpět na web Hotelu *** AXA
1
3
4
2
Erika Velická
STRANGE FRUIT
23. 9. 2021 – 11.2. 2022

Objekty v jednotlivých výlohách výstavního prostoru zastupují obrazové výjevy vynořující se z paměti do přítomnosti – fragmenty emocionálně silného životního příběhu. Zpětně se stále znovu a znovu hlásící o pozornost – ke zvědomění, zobrazení, zhmotnění. Strukturální reliéfní plocha o absenci zázemí, o pocitu propadání. Surrealisticky laděný objekt z uschlého kmene a listů agáve se symbolem pasivity oběti. Objekt vytvořený z nalezené reálné zvířecí kůže, původně ale zpracované a distribuované řetězcem Ikea. Železná bortící se mříž jako pomyslná záchrana před únikem ze světa křehké bezbrannosti. Tíže nočního bdění. Distorze prostoru, jehož strop padá, současně ztělesňující nesourodost celku sestaveného z rozdílných světů, charakterizovaného prolomeným středem. Výjevy za skly symbolizují vidění a vnímání skutečného prostoru jako projekci prostoru imaginárního – plného úzkosti, pocitu osamění, nesmiřitelnosti s předstíráním zdánlivé funkčnosti mezilidských vztahů. „Southern trees bear a strange fruit/ Blood on the leaves and blood at the root…“ (Abel Meeropol, 1936).

Vernisáž 22. 9. 2021

23. 9. 2021 – 11.2. 2022

Kurátorka Iva Mladičová

erikavelicka.com

BIO

ERIKA VELICKÁ (nar. 1992 v Praze) studovala v roce 2012 na pražské Vyšší odborné škole Scholastika (ateliér konceptu a instalace objektu, Ondřej Brody, Evžen Šimera, Petr Lysáček) a v letech 2013–2019 na Akademii výtvarných umění…

ERIKA VELICKÁ (nar. 1992 v Praze) studovala v roce 2012 na pražské Vyšší odborné škole Scholastika (ateliér konceptu a instalace objektu, Ondřej Brody, Evžen Šimera, Petr Lysáček) a v letech 2013–2019 na Akademii výtvarných umění v Praze (sochařské ateliéry, Jan Hendrych, Jindřich Zeithamml, Lukáš Rittstein, Vojtěch Míča; ateliér hostujícího pedagoga, Simon Starling). V roce 2013 se zúčastnila sympozia na Usedlosti Chaos. Roku 2019 absolvovala stáž v ateliéru Petrose Morise v Athénách. Účast na výstavách: Nekraď z mý cesty bludný kruhy, Galerie Aspik, Praha, 2015 (samostatná výstava); Ptal se vítr někoho, GAVU, Praha, 2017; Dolejší – Kaplan – Míča – Spirova – Velická, Galerie Klatovy / Klenová, zámek Klenová, 2018; thalassa – thalassa, City Surfer Office, Praha, 2019 (samostatná výstava); Visiones, Behark Arkitektura, Bilbao, 2019.

Číst více... Číst méně...
Kurátorský text

Struktura výstavy Eriky Velické pro Výklady AXA neodráží chronologický příběh, ale nechává prostupovat minulost přítomností, pracuje s časovými posuny a přesmyčkami a všímá si především komplikovaného prostoru mezilidských…

Struktura výstavy Eriky Velické pro Výklady AXA neodráží chronologický příběh, ale nechává prostupovat minulost přítomností, pracuje s časovými posuny a přesmyčkami a všímá si především komplikovaného prostoru mezilidských vztahů v nejbližší rodinné zóně. Samotný název Strange Fruit vypovídá o vzájemnosti objektivního/historického a subjektivního/osobního. Eriku Velickou inspirovala hudební interpretace básně od amerického rappera Kanye Westa Blood on the Leaves se zakomponovaným zpěvem Niny Simon, kde se bolestná epizoda z osobního životního příběhu prolíná s historickou událostí – oba formáty spojuje atmosféra hlubokého smutku.

První výjev šestidílné obrazové posloupnosti ve Výkladech AXA nás okamžitě vtahuje do nitra prostoru intenzivních emocí. Tvoří jej strukturální reliéfní plocha vypovídající o absenci zázemí, o pocitu propadání. O ztrátě původní vzájemné opory, útěchy, „tepla“, o ztrátě společně sdíleného světa. Totéž téma – komplikovanost vztahu k vlastní matce – plně zaznělo již i v autorčině práci Sestra z roku 2016.

Druhý výjev tvoří uschlý stonek agáve s několika listy přízemní růžice a se zavěšenými odlitky obou autorčiných rukou v jeho horní části. Rostlina v sobě nese symbolickou rovinu, vykvétá totiž pouze jednou za život. V tomto „romantickém“ objektu se Erika Velická nejvíce přiblížila textu zmíněné písně. Betonové odlitky rukou mohou odkazovat k bezvládnosti oběšených těl, my v nich ale tušíme současně metaforu odevzdanosti/pasivity. Tyto odkazy neznamenají pouze tíži defétismu, ale obsahují i žánrovou nadsázku stereotypu dobře známého z westernových filmů. Záměrně nedokonalá adjustace objektu přiznanými vruty odkazuje k obvyklé ženské snaze dlouhodobě udržovat pohromadě i takový vztahový celek, jenž je již očividně bez života.

Druhý a také třetí obraz-objekt za skly výloh nese silný význam spjatosti se zemí, jako by téma odkazovalo spíše k mateřské rodové linii. V další instalaci je použita hovězí kůže a její skutečnost v sobě obsahuje zvláštní paradox – autorka ji nalezla v kontejneru na Letné, přičemž původně byla sériově vyrobena a distribuována řetězcem IKEA. Použité symboly připomínají atmosféru krajiny z nedávné cesty Eriky Velické do Španělska – jako kdyby život a smrt v ní byly neustále paralelně přítomny.

Zatímco první část výstavy odkazuje k pozemské rovině bytí, v druhé je naše pozornost směrována do nebeského prostoru. Mříž za oknem výkladce odkazuje k pomyslné mříži za oknem bytu, konkrétně k představě úniku. Především její nestabilní forma svědčí o jakési psychické závrati.

Další obrazový výjev tvoří papírové můry nepravidelně rozmístěné na sádrokartonové stěně. Připomínají insomnii a jejich nehybnost navozuje podivnou nejistotu. Dojem podobného mezistavu mezi životem a smrtí Erika Velická navodila i v instalaci 222.3 (2019), kde pod monumentální architektonický betonový tunel umístila bezvládně ležící ženskou figuru. Pracovala zde s představou úniku z pravidel pozemského světa.

Poslední okno by snad mohlo navodit jistou útěchu, neboť čtyři obdélné díly skládají pomyslný celek. O něm vypovídá i reliéf s několika soustřednými kruhy, jde o konkrétní inspiraci štukového nástropního dekoru. Čtyři díly zůstávají ale ve své oddělenosti a celku chybí střed.

Výjevy za skly symbolizují vidění a vnímání skutečného prostoru jako projekci prostoru imaginárního – plného úzkosti, pocitu osamění, a především nesmiřitelnosti s předstíráním zdánlivé funkčnosti mezilidských vztahů. „Southern trees bear a strange fruit/ Blood on the leaves and blood at the root…“ (Abel Meeropol, 1936).

Číst více... Číst méně...

The objects in the individual showcases of the exhibition space represent scenes emerging from the memory and coming forth to the present – they are fragments of an emotionally strong life story. Retrospectively, they are drawing attention to themselves again and again – in order to be made conscious, pictured and materialized. A structural relief surface lacking background, making impression of falling through space. A surrealistic object made of withered stone and agave leaves with a symbol of victim passivity. An object made of found real animal skin that was originally processed and distributed by the IKEA chain. Collapsing iron bars referring to an imaginary rescue from escaping the world of fragile defencelessness. The heaviness of middle-of-the-night wakefulness. The distortion of space whose ceiling is falling; representing at the same time the heterogeneity of the whole composed of dissimilar worlds and characterized by a broken midpoint. The scenes behind the glass symbolize the sight and perception of the real space as a projection of imaginary space – full of anxiety, feeling of loneliness and irreconciliation while pretending seeming functionality of interpersonal relationships. ‘Southern trees bear a strange fruit / Blood on the leaves and blood at the root…’ (Abel Meeropol, 1936)

Vernissage: September 22nd 2021

BIO

ERIKA VELICKÁ (born 1992 in Prague) studied at the private college of visual communication Scholastika in Prague in 2012 (studio of design and object installation, Ondřej Brody, Evžen Šimera, Petr Lysáček) and in 2013–2019, she studied at the…

ERIKA VELICKÁ (born 1992 in Prague) studied at the private college of visual communication Scholastika in Prague in 2012 (studio of design and object installation, Ondřej Brody, Evžen Šimera, Petr Lysáček) and in 2013–2019, she studied at the Academy of Fine Arts in Prague (sculpture studios of Jan Hendrych, Jindřich Zeithamml, Lukáš Rittstein, Vojtěch Míča; studio of a guest instructor, Simon Starling). In 2013, she participated in a symposium at the Homestead Chaos. In 2019, she did an internship in the studio of Petros Moris in Athens. She has displayed her work at the following exhibitions: Nekraď z mý cesty bludný kruhy (‘Don’t steal vicious circles from my path’), Aspik Gallery, Prague, 2015 (solo exhibition); Ptal se vítr někoho (‘Has the wind asked anyone’), GAVU, Prague, 2017; Dolejší – Kaplan – Míča – Spirova – Velická, Gallery Klatovy/Klenová, Klenová castle, 2018; thalassa – thalassa, City Surfer Office, Prague, 2019 (solo exhibition); Visiones (‘Visions’), Behark Arkitektura, Bilbao, 2019.

erikavelicka.com

Read more... Read less...
Možnost prodeje vystavených děl / Items Available for Sale
5