Jednou z charakteristik výtvarných děl Bronislavy Bakule Malé je lyrismus, jenž bývá často spojován s českým uměleckým výrazem obecně. Ohlédneme-li se do minulosti, u několika autorů nalézáme jeho věcné přijetí, častěji se ale…
Jednou z charakteristik výtvarných děl Bronislavy Bakule Malé je lyrismus, jenž bývá často spojován s českým uměleckým výrazem obecně. Ohlédneme-li se do minulosti, u několika autorů nalézáme jeho věcné přijetí, častěji se ale setkáváme s kritickou obavou a vymezováním se vůči tomuto výrazovému rozměru. Na počátku dvacátého století byl lyrický projev akceptován v rámci symbolistního proudu, jako vývojově opodstatněný, – připomeňme např. studii historika umění Aloise Riegla „Nálada jako obsah moderního umění“, publikovanou roku 1899. Pozitivní přijetí fenoménu mělo kořeny v přírodně filozofických koncepcích idealismu 19. století.1 Nástup avantgardy náladu ale odmítl, jako pouhou subjektivní emoci. Jako by její opětovné zhodnocení bylo možné až v šedesátých letech, ovšem ve specifické podobě tzv. nové citlivosti. V programovém textu tendence v rámci české umělecké scény teoretik Jiří Padrta hovořil o „novém humanismu“ a odkazoval k senzibilitě, jež je schopna reflektovat viditelné jevy i skryté principy, syntetizovat racionální s poetickým, a to ve jménu „vize nové jednoty člověka a univerza“.2
Bronislava Bakule Malá se výtvarnými možnostmi vědomých kombinací imprese a racionality dlouhodobě zabývá. Na jednom pólu nacházíme její soubor zarámovaných skleněných vrstvených ploch (Monochrom, 2006; Bez názvu, 2015), jejichž výtvarný účinek je založen na optických možnostech bodových geometrických rastrů. Za druhý pól lze považovat reliéfy vycházející z intuitivní reflexe proměnného přírodního jevu (Hladina, 2015; Bez názvu, 2013). V prvém případě pravidelnost rastru divákův vjem nejprve zastavuje, poté mu nechává volnost při sledování jemných barevných nuancí. Druhá forma neumožňuje racionální fixaci prvotního pohledu, při následném koncentrovaném pozorování divák nachází nadčasový řád.
Pro výstavní prostor Výklady AXA autorka zvolila výběr z „reliéfních obrazů“ inspirovaných dlouhodobým sledováním proměnlivosti mořské hladiny. Vjemy z prostoru a pohybové dynamiky nekonečné vodní masy přepisuje do povrchové zvlněnosti reliéfů, odpozorovanou realitu světelných odrazů a hlubinných průhledů pak do jejich barevnosti. Pracovním postupem nanášení barevných vrstev a jejich následného broušení (technika stucco lustro) vytváří strukturu nepravidelných skvrn a linií, připomínající geografické mapy. Specifická práce s materií současně odkazuje k autorčině intenzivní restaurátorské zkušenosti.
Bronislava Bakule Malá uvádí vlastní zájem nalézání matematických principů v přírodním prostředí. V souboru tematizujícím proměnlivost vodní hladiny používá geometrii, nesnaží se ale o její exaktní uchopení. Intuitivně zachycuje realitu pomocí barevných vrstev, intuitivní je ale i záznam tušeného řádu. Ten umocňuje symbolická řeč horizontály vodního živlu. Autorčino vlastní pozorování živě koresponduje s výčtem prvků nálady z výše uvedeného textu Aloise Riegla: „klid a pohled do dálky…, tušení řádu a zákonitosti nad chaosem, harmonie nad disonancemi a klidu za pohyby“.
Do vystaveného celku je zařazena i práce zdánlivě odlišná, na první pohled informelní. Ve skutečnosti ale i v ní nacházíme tvarovou symetrii a rovnoměrnost v práci s barvou. Zmíněné soubory děl představují různé varianty syntézy imprese a racionality, charakterizují je lyrismus a důraz na estetickou stránku prací, dvě obecné pozitivní konstanty autorčina výrazového rejstříku.
1 Petr Wittlich, Nálady a imprese, in: idem, Horizonty umění, Praha, Karolinum 2010, s. 126.
2 Nová citlivost (katalog výstavy), Galerie výtvarného umění v Litoměřicích 1994, s. 6.
