Struktura výstavy Eriky Velické pro Výklady AXA neodráží chronologický příběh, ale nechává prostupovat minulost přítomností, pracuje s časovými posuny a přesmyčkami a všímá si především komplikovaného prostoru mezilidských vztahů v nejbližší rodinné zóně. Samotný název Strange Fruit vypovídá o vzájemnosti objektivního/historického a subjektivního/osobního. Eriku Velickou inspirovala hudební interpretace básně od amerického rappera Kanye Westa Blood on the Leaves se zakomponovaným zpěvem Niny Simon, kde se bolestná epizoda z osobního životního příběhu prolíná s historickou událostí – oba formáty spojuje atmosféra hlubokého smutku.
První výjev šestidílné obrazové posloupnosti ve Výkladech AXA nás okamžitě vtahuje do nitra prostoru intenzivních emocí. Tvoří jej strukturální reliéfní plocha vypovídající o absenci zázemí, o pocitu propadání. O ztrátě původní vzájemné opory, útěchy, „tepla“, o ztrátě společně sdíleného světa. Totéž téma – komplikovanost vztahu k vlastní matce – plně zaznělo již i v autorčině práci Sestra z roku 2016.
Druhý výjev tvoří uschlý stonek agáve s několika listy přízemní růžice a se zavěšenými odlitky obou autorčiných rukou v jeho horní části. Rostlina v sobě nese symbolickou rovinu, vykvétá totiž pouze jednou za život. V tomto „romantickém“ objektu se Erika Velická nejvíce přiblížila textu zmíněné písně. Betonové odlitky rukou mohou odkazovat k bezvládnosti oběšených těl, my v nich ale tušíme současně metaforu odevzdanosti/pasivity. Tyto odkazy neznamenají pouze tíži defétismu, ale obsahují i žánrovou nadsázku stereotypu dobře známého z westernových filmů. Záměrně nedokonalá adjustace objektu přiznanými vruty odkazuje k obvyklé ženské snaze dlouhodobě udržovat pohromadě i takový vztahový celek, jenž je již očividně bez života.
Druhý a také třetí obraz-objekt za skly výloh nese silný význam spjatosti se zemí, jako by téma odkazovalo spíše k mateřské rodové linii. V další instalaci je použita hovězí kůže a její skutečnost v sobě obsahuje zvláštní paradox – autorka ji nalezla v kontejneru na Letné, přičemž původně byla sériově vyrobena a distribuována řetězcem IKEA. Použité symboly připomínají atmosféru krajiny z nedávné cesty Eriky Velické do Španělska – jako kdyby život a smrt v ní byly neustále paralelně přítomny.
Zatímco první část výstavy odkazuje k pozemské rovině bytí, v druhé je naše pozornost směrována do nebeského prostoru. Mříž za oknem výkladce odkazuje k pomyslné mříži za oknem bytu, konkrétně k představě úniku. Především její nestabilní forma svědčí o jakési psychické závrati.
Další obrazový výjev tvoří papírové můry nepravidelně rozmístěné na sádrokartonové stěně. Připomínají insomnii a jejich nehybnost navozuje podivnou nejistotu. Dojem podobného mezistavu mezi životem a smrtí Erika Velická navodila i v instalaci 222.3 (2019), kde pod monumentální architektonický betonový tunel umístila bezvládně ležící ženskou figuru. Pracovala zde s představou úniku z pravidel pozemského světa.
Poslední okno by snad mohlo navodit jistou útěchu, neboť čtyři obdélné díly skládají pomyslný celek. O něm vypovídá i reliéf s několika soustřednými kruhy, jde o konkrétní inspiraci štukového nástropního dekoru. Čtyři díly zůstávají ale ve své oddělenosti a celku chybí střed.
Výjevy za skly symbolizují vidění a vnímání skutečného prostoru jako projekci prostoru imaginárního – plného úzkosti, pocitu osamění, a především nesmiřitelnosti s předstíráním zdánlivé funkčnosti mezilidských vztahů. „Southern trees bear a strange fruit/ Blood on the leaves and blood at the root…“ (Abel Meeropol, 1936).
