Kateřina Adamová svými kresbami fixuje živé momenty vlastního osudu a současně zviditelňuje významy nadindividuálního charakteru. Svědčí o neohroženém odhodlání i přiznané křehkosti, o nemožnosti činu i transformační síle humoru, o plnosti přímého prožitku i sofistikovanosti únikového manévru, o absolutně konkrétním a reálném, ale i neskutečném, o cíleném konání a současně obávaném údivu nad jeho výsledkem. Z výběru kreseb pro současnou výstavu – z cyklů Srdce (2022–2023) a Smíšený les (2023) – pozorujeme, jak se autorka koupe v bohaté úrodě předchozích činů. Na srdcovníku – reálném stromu života – dozrávají četné plody. Koruny stromů, postavy a srdce, to jsou hlavní aktéři dějově poutavých výjevů. Neustálý koloběh vztahování se a vzájemného prožívání odkazuje k realitě rodinné každodennosti. V jejím centru se znovu a znovu více či méně viditelně ocitá stále tentýž ústřední význam. Jeho srozumitelnost považujeme za samozřejmou a „přirozenou“, ve skutečnosti je ale nesena nestabilními kulturními kontexty – „historie srdce“ vytváří velmi rozmanitý terén. Pro staré Egypťany bylo srdce – intimně spojené s duší – schopno naslouchat božské vůli, bylo i centrem myšlení. Homérský hrdina nevnímal citové impulsy a vášně jako subjektivní stavy duše, ale jako vnější síly a božská vnuknutí mimo vlastní kontrolu. Židé sice učinili sídlem duše srdce, ve fyzické rovině ale považovali za známku života dech. V křesťanství je srdce synonymem duše. V arabské kultuře je objektivním orgánem cítění, intuice a poznání a také inspirace, zjevení a božského porozumění. Pro Vikingy bylo srdce centrem životní síly, ale filozofie jejich bytí nebyla humánní v našem slova smyslu. Moderního člověka charakterizuje individuální právo následovat vlastní srdce třeba i proti vnějším autoritám. Atd. I přes značnou významovou rozmanitost se ale v řadě odlišných kultur i dějinných etap často opakuje připodobnění vzájemnosti středu mikrosvěta a makrosvěta jako srdce a kosmického slunce. Také v kresbách Kateřiny Adamové zřetelně vnímáme, že všichni aktéři zachycených dějů fyzicky či mentálně s velkým zaujetím rotují kolem jediného centrálního principu.
KATEŘINA ADAMOVÁ (*1977) studovala v letech 2000–2005 na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér kresby, Jitka Svobodová) a v letech 2006–2007 pokračovala v doktorském studiu na Universidad del país Vasco ve španělském Bilbau. Od roku 2002 proběhla řada jejích samostatných výstav, např. Jeden rok, Galerie Via Art, Praha, 2011; Tvor, Galerie hlavního města Praha, 2013; Simulace, Galerie Václava Špály, Praha, 2019; V ticho-sti, Galerie Caesar, Olomouc, 2022. Ze společných výstav připomeňme např. cyklus Postkonceptuální antikoncepce (společně s Danou Sahánkovou a Michaelou Maupicovou), OGV Jihlava, 2017; Galerie U bílého jednorožce, Klatovy, 2018; Galerie 1 (Topičův salon), Praha, 2020; Random, Pragovka Gallery, Praha, 2016; With Wings, Pragovka Gallery, Praha, 2017; Tangenty, Dům pánů z Kunštátu, Brno, 2018; Flying Inn, Pragovka Gallery, Praha, 2019; Oroduj za nás!, Antibox, Praha, 2019; Florálie, Museum Montanelli, Praha, 2022 nebo Mimo řádné (společně s Pavlem Šimíčkem), GASK, Kutná Hora, 2022.
KATEŘINA ADAMOVÁ / ŽEŇ
Vernisáž 9. 3. od 18 hodin
10. 3. – 11. 6. 2023
Výklady AXA, Palác AXA, Na Poříčí 40, Praha 1
Kurátorka výstavy: Iva Mladičová
k-adam.estranky.cz
Pozn. Charakteristiky interpretace srdce pro jednotlivé kulturní okruhy byly převzaty z knihy: Ole Martin Høystad, Historie srdce, Kniha Zlín, 2011.
With her drawings, Kateřina Adamová fixates live moments of her own destiny, making meanings of superindividual nature visible at the same time. Her oeuvre testifies to fearless determination but also admitted fragility; the impossibility to act but also the transformational power of humour; the fullness of the present moment but also the sophistication of an evasive manoeuvre; the absolutely specific and unreal but also the imaginary; intentional action and at the same time the feared astonishment at the result. On the selection of drawings for the current exhibition – from the Heart (2022–2023) and the Mixed Forest (2023) cycles – we can observe the artist bathing herself in the rich harvest of her previous deeds. On the heart tree – a real tree of life – numerous fruits grow ripe. Treetops, figures and the heart – those are the main participants of engaging spectacles in terms of the story they convey. The incessant cycle of relating to each other and of mutual experiencing refers to the reality of family everydayness. Again and again, we can see the same central meaning becoming more or less visible in its central point. We consider its intelligibility to be something obvious and “natural”, while in fact it is borne by unstable cultural context: The “history of heart” forms an extremely diverse landscape. To the ancient Egyptians, the heart, intimately connected to the soul, had the ability to listen to God’s will, being the centre of thought at the same time. The Homeric hero didn’t perceive the emotional impulses and passions as subjective states of the soul, but as external forces and divine inspiration beyond one’s control. While the Jews made the heart to be the seat of soul, on a physical level, it was breath they considered to be the sign of life. In Christianity, heart is the symbol of soul. In Arab culture, it is the objective organ of feelings, intuition and cognition, but also inspiration, apparition and God’s understanding. To the Vikings, heart was the centre of life strength, yet the philosophy of their existence wasn’t humane as we see it today. Modern man is characterized by their individual right to follow their heart, even going against outer authorities. Etc. Nonetheless, despite the great variety of meanings, it is the comparison of the mutual relationship between of the centre of micro and macroworld to the connection between heart and cosmic sun we can repeatedly observe in both many different cultures and historical eras. In Kateřina Adamová’s drawings, we can also clearly perceive that all participants of the depicted actions rotate around one central principle, be it physically or mentally.
KATEŘINA ADAMOVÁ (*1977) studied at the Academy of Fine Arts in Prague between 2000–2005 (Drawing Atelier by Jitka Svobodová), and between 2006–2007, she pursued her doctoral studies at the Universidad del País Vasco in Bilbao, Spain. Since 2002, many of her solo exhibitions took place, including, for example: Jeden rok (One Year), Via Art Gallery, Prague, 2011; Tvor (Creature), Prague City Gallery, 2013; Simulace (Simulation), Václav Špála Gallery, Prague, 2019; V ticho-sti (In Silence), Caesar Gallery, Olomouc, 2022. From the collective exhibitions where her oeuvre is displayed, let us mention, for example, the cycle Postkonceptuální antikoncepce (Postconceptual Contraception, together with Dana Sahánková and Michaela Maupicová), Vysočina Regional Gallery in Jihlava, 2017; Gallery at the White Unicorn in Klatovy, 2018; Gallery 1 (Topič Salon), Prague, 2020; Random, Pragovka Gallery, Prague, 2016; With Wings, Pragovka Gallery, Prague, 2017; Tangenty (Tangents), House of the Lords of Kunštát and Poděbrady, Brno, 2018; Flying Inn, Pragovka Gallery, Prague, 2019; Oroduj za nás! (Pray for Us), Antibox, Prague, 2019; Florálie (Floralia), Montanelli Museum, Prague, 2022; or Mimo řádné (Extra ordinary; together with Pavel Šimíček), Gallery of the Central Bohemian Region (GASK), Kutná Hora, 2022.
KATEŘINA ADAMOVÁ / HARVEST
Vernissage: 9 th March 2023, 6 P.M.
3 rd March – 11 th June 2023
Showcase AXA, Palace AXA, Na Poříčí 40, Prague 1
Curator of the exhibition: Iva Mladičová
Translation: Kristýna Flanderová
k-adam.estranky.cz
Note: The interpretation of heart in different cultural environments, including its characteristics, was borrowed from the book by Ole Martin Høystad, A History of the Heart. Kniha Zlín, 2011.
