„Je pravda, že ten druh spontaneity, který můžeme zažít při kreslení, malování, sprejování či v jiných rychlých médiích, u téhle práce nezažívám – u té je nutné dlouho držet záměr, pracovat a pořád co nejvíc nezávisle koukat, jestli to už funguje…“ – „Chtěl bych se dostat k nějaké přímočaré, srozumitelnější a jasnější formě.“ 1 Obě tyto věty vyslovil Petr Stibral v roce 2013 v rozhovoru pro Revolver Revue o vlastní sochařské práci. Současnou výstavou se takové představě přibližuje. Oprostit se od sebereflexe, „nepřemýšlet“. To jsou dovednosti, které si dovoluje realizovat při olejové a tušové malbě či akvarelu. Barvy volí co nejpříměji dle viděného, pokouší se „netrápit“ složitým komponováním prostoru. Pracuje z vnitřního pocitu. Realizuje metodu čistého vnímání.
Názvem výstavy odkazuje ke konkrétnímu momentu inspirace, malbě drobného formátu z pradědovy pozůstalosti – námětem je romantická krajina a na rubové straně můžeme číst název „Die Dreifarbenkunst“. Její velkoformátovou parafrázi – olejomalbu na plátně – vytvořil Petr Stibral v duchu výše zmíněných premis. Do výstavy zařadil i řadu maleb s námětem zahrady bezprostředně obklopující michelskou vilu s ateliérem. Za výtvarným pojetím těchto prací existuje autorova dlouhodobá zkušenost s akvarelem. Volí ale malbu olejem, neboť zachovává plnost barvy, ta silně ředěná pak živost akvarelu.
Inspirace i náměty obrazů současné výstavy směrují naši pozornost k principům romantismu, které jsou ovšem v pracích Petra Stibrala již dlouho přítomny. Zřetelně například v instalacích Kruhy, Terče (2010) nebo Chroští (2011) vytvořených v lesních interiérech z nalezených větví pro náhodného diváka – ten se s nimi setkává nečekaně, bez předem vytvořené představy, s možností přirozeně otevřeného vjemu. Také Pomník zahrádkářským koloniím realizovaný v roce 2022 v rámci Festivalu m3 – Mezi meziprostory Petr Stibral pojal jako „romantické přírodní zátiší“. Romantismus obecně akcentuje představu autentičnosti a spontánnosti, založených na individuálním citu. Jednotlivec se skrze maximální otevřenost touží stát součástí věčného bytí přírody a krajina se jako významový střed celistvosti přírody stává prostředkem jeho reflexe či kontemplativní meditace. Pokouší se vstoupit za hranice přítomného, viditelného, uchopitelného, ocitá se mezi přírodou a absolutnem. Krajinu komponuje jako stav duše. 2
Dreifarbenkunst můžeme číst i v duchu působení zdánlivého paradoxu, kdy posílení výrazu je docíleno ztlumením jistého aspektu vnímaného. V současné výstavě sehrává roli i přidaný kontrast vůči samotnému prostoru funkcionalistické stavby. Vzhledem k autorově stěžejnímu sochařskému zaměření připomeňme i jednoduchou zákonitost – nasvítíme-li prostorový objekt konkrétní barvou, jeho stínová strana se zabarví komplementárně…
Kontinuální zakoušení momentu přítomnosti a romantické přiblížení se celku prostřednictvím jednotlivosti, uvolnění forem i tvůrčí imaginace, to jsou principy vnímání, úrovně vědomí, které se přirozeně potkávají. Obdobně pak odklon od výrazové mnohosti ve prospěch citlivost k prostorům do té doby zastřeným. „Romantismus nespočívá ani ve výběru témat, ani v naprosté pravdivosti, ale ve způsobu cítění“, jsou slova Charlese Baudelaira 3 , kterými můžeme uzavřít letmé nastínění atmosféry prezentovaného celku.
Pozn. 1 Petr Stibral, Pohyblivá realita (rozhovor s Ivou Mladičovou), Revolver Revue, č. 93, 2013, s. 88–98. / 2 Zdeněk Hrbata – Karel Procházka, Romantismus a romantismy. Pojmy, proudy, kontexty, Praha, Karolinum 2005, s. 18, 47, 49. / 3 Charles Baudelaire, Œuvres complètes, Paris, Gallimard 1961, s. 879.
PETR STIBRAL (*1977 v Praze) studoval v letech 1997–2004 na pražské Akademii výtvarných umění (Jindřich Zeithamml, Vladimír Kokolia). Od roku 2004 proběhla řada jeho samostatných výstav, např. Doma, Topičův salon, Praha, 2019; Sběr papírů, Knihkupectví Trigon, Praha, 2022; z nedávné doby uveďme jeho účast na výstavách RAW (společně s J. Lipavským a M. Lipavským), VčG Pardubice, 2022; Festival m3 – Umění v prostoru, Praha, 2022; To, co zbylo, Galerie plastik, Hořice, 2024. Je autorem mnoha site-specific instalací a intervencí do městského i krajinného prostoru, např. Tajnej projekt, Nuselská 130, Praha, 2011; Pod železničníma mostama, U Plynárny, Praha, 2014; Vzpomínka na táboření, 2017; Soukromý prostor, bus 136, Praha, 2018; Pomník Karlu Balcarovi, Olšanské nám., Praha, 2020; Pomník zahrádkářským koloniím, 2022, Michle (od 2023); Pomník konzumerismu, Hradec Králové, 2024. Je autorem Pomníku Josefa Rösslera-Ořovského, Slavín, Praha, 2023. Od roku 2014 vyučuje na Vyšší odborné škole uměleckoprůmyslové a SUPŠ v Praze.
Petr Stibral / Dreifarbenkunst
Vernisáž 6. 3. od 18 hodin
7. 3. – 8. 6. 2025
Výklady AXA, Palác AXA, Na Poříčí 40, Praha 1
Kurátorka výstavy: Iva Mladičová
vyklady.axa-hotel.cz
petrstibral.cz
Kurátorský text
„Je pravda, že ten druh spontaneity, který můžeme zažít při kreslení, malování, sprejování či v jiných rychlých médiích, u téhle práce nezažívám – u té je nutné dlouho držet záměr, pracovat a pořád co nejvíc…
„Je pravda, že ten druh spontaneity, který můžeme zažít při kreslení, malování, sprejování či v jiných rychlých médiích, u téhle práce nezažívám – u té je nutné dlouho držet záměr, pracovat a pořád co nejvíc nezávisle koukat, jestli to už funguje…“ – „Chtěl bych se dostat k nějaké přímočaré, srozumitelnější a jasnější formě.“ 1 Obě tyto věty vyslovil Petr Stibral v roce 2013 v rozhovoru pro Revolver Revue o vlastní sochařské práci. Současnou výstavou se k takové představě přibližuje. Oprostit se od sebereflexe, „nepřemýšlet“. To jsou dovednosti, které si dovoluje realizovat při olejové a tušové malbě či akvarelu. Barvy volí co nejpříměji dle viděného, pokouší se „netrápit“ složitým komponováním prostoru. Pracuje z vnitřního pocitu. Realizuje metodu čistého vnímání.
Názvem výstavy odkazuje ke konkrétnímu momentu inspirace, malbě drobného formátu z pradědovy pozůstalosti – námětem je romantická krajina a na rubové straně můžeme číst název „Die Dreifarbenkunst“. Její velkoformátovou parafrázi – olejomalbu na plátně – vytvořil Petr Stibral v duchu výše zmíněných premis. Do výstavy zařadil i několik maleb s námětem zahrady bezprostředně obklopující michelskou vilu s ateliérem. Za výtvarným pojetím těchto prací existuje autorova dlouhodobá zkušenost s akvarelem. Volí ale malbu olejem, neboť zachovává plnost barvy, ta silně ředěná pak živost akvarelu.
Inspirace i náměty obrazů současné výstavy směrují naši pozornost k principům romantismu, které jsou ovšem v pracích Petra Stibrala již dlouho přítomny. Zřetelně například v instalacích Kruhy, Terče (2010) nebo Chroští (2011) vytvořených v lesních interiérech z nalezených větví pro náhodného diváka. Ten se s nimi setkává nečekaně, bez předem vytvořené představy, s možností přirozeně otevřeného vjemu. Také Pomník zahrádkářským koloniím realizovaný v roce 2022 v rámci Festivalu m3 – Mezi meziprostory Petr Stibral pojal jako „romantické přírodní zátiší“ (PS). Romantismus obecně akcentuje představu autentičnosti a spontánnosti založených na individuálním citu. Jednotlivec se skrze maximální otevřenost touží stát součástí věčného bytí přírody a krajina se jako významový střed celistvosti přírody stává prostředkem jeho reflexe či kontemplativní meditace. Pokouší se vstoupit za hranice přítomného, viditelného, uchopitelného, ocitá se mezi přírodou a absolutnem. Při pohledu na přírodu-krajinu si uvědomuje, že je nejen součástí univerza, ale i sám sebou, „s touhou po jednotě, po splynutí se vynořuje fakt vlastní existence“. Krajinu komponuje jako stav duše. Skrze prožitek nepředvídatelnosti proměn krajiny vstupuje do lidského osudu iracionalita. 2
Dreifarbenkunst můžeme číst i v duchu působení zdánlivého paradoxu, kdy posílení výrazu je docíleno ztlumením jistého aspektu vnímaného. Lapidárně tento princip vyslovila například sochařka Hana Wichterlová, když v jednom z rozhovorů popisovala účinek odhmotnění ve vlastní sochařské práci, které právě zdůraznilo hmotnost: „Tak jako malíř, když odbarví, stane se to barevnější.“ 3 V současné výstavě sehrává roli i přidaný kontrast vůči samotnému prostoru funkcionalistické stavby. Vzhledem k autorově stěžejnímu sochařskému zaměření zmiňme i jednoduchou fyzikální zákonitost – nasvítíme-li prostorový objekt konkrétní barvou, jeho stínová strana se zabarví komplementárně, což bychom také vlastně mohli obecně vnímat jako výtvarnou situaci tří barev...
Je zde ještě namístě připomenout atmosféru studia Petra Stibrala na hořické Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické, neboť to byly právě romantické představy – četba o Augustu Rodinovi (např. životopisný román Nahý jsem přišel na svět) nebo klasická publikace Kámen a bolest (líčící Michelangelovy osudy) –, které jej do tohoto prostředí přirozeně přivedly. V rozhovoru k výstavě To, co zbylo, realizované v hořické Galerii plastik v roce 2024 u příležitosti 140 let existence školy, autor upřesňuje: „V Hořicích mě strašně bavilo sekat do kamene, kde se věci samy od sebe objevujou. Člověk se musí jenom naladit, soustředit a vnímat věc a ona se sama votvírá a tvar se objevuje přirozeně.
Jako by ho ve hmotě kamene něco vedlo. Je to takový vzrušení, jestli to člověk dokáže udělat, jestli to dobře vidí a dokáže si představit třeba figuru v prostoru materiálu.“ 4 Kontinuální zakoušení momentu přítomnosti a romantické přiblížení se celku prostřednictvím jednotlivosti, uvolnění forem i tvůrčí imaginace, to jsou principy vnímání, úrovně vědomí, které se přirozeně potkávají. Obdobně pak odklon od výrazové mnohosti ve prospěch citlivost k prostorům do té doby zastřeným. „Romantismus nespočívá ani ve výběru témat, ani v naprosté pravdivosti, ale ve způsobu cítění“, jsou slova Charlese Baudelaira 5 , kterými můžeme uzavřít stručné nastínění atmosféry prezentovaného celku současné výstavy.
Pozn. 1 Petr Stibral, Pohyblivá realita (rozhovor s Ivou Mladičovou), Revolver Revue, č. 93, 2013, s. 88–98. / 2 Zdeněk Hrbata – Karel Procházka, Romantismus a romantismy. Pojmy, proudy, kontexty, Praha, Karolinum 2005, s. 18, 47, 49. / 3 Eva a Michal Jůzovi (ed.), Sochařka Hana Wichterlová (katalog výstavy), Galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2000, s. 85. / 4 Petr Stibral, in: To, co zbylo – 140 let SUPŠSK Hořice (katalog výstavy), Galerie Plastik, Hořice 2024, s. 36. / 5 Charles Baudelaire, Œuvres complètes, Paris, Gallimard 1961, s. 879.
“It is true that the very kind of spontaneity one can experience when drawing, painting, spraying or working with other types of fast media is something I don’t personally experience with this type of work – since in this case, it is necessary to follow the purpose, keep creating and watching, in the most unbiased way possible, if it works already…” – “I’d like to achieve some more outspoken, clearer and more comprehensible form.” 1 Both statements were uttered by Petr Stibral in 2013 in an interview for Revolver Revue on his work as a sculptor. The current exhibition is quite close to this concept. To disengage from self-reflection, to “not think”. These are abilities he allows himself to carry out in oil and India ink paintings or watercolour. He chooses colours the most straightforwardly possible, trying to “stop worrying” about complicated space composition. He works based on his inner feelings, carrying out the method of pure perception.
With the name of the exhibition, he refers to a specific moment of inspiration, a tiny painting of his great grandfather’s heritage: its theme is a romantic landscape and on its reverse side, we can read its name, Die Dreifarbenkunst. Petr Stibral created its large-scale paraphrase – an oil on canvas – in the vein of the above-mentioned premises. In his exhibition, he also included a series of paintings with the theme of a garden immediately surrounding the artist’s studio in the Prague’s district of Michle. The artistic conception of these works draws on his long-standing experience with watercolour. Nonetheless, he opts for an oil painting, since it keeps the deepness of colour; while the heavily diluted colour preserves the brightness of watercolour.
Both the inspiration and themes of the paintings that can be found at the current exhibition direct our attention to the principles of romanticism which have been present in Petr Stibral’s work for a long time already. They become apparent, for instance, in his installations named Circles (Kruhy), Targets, (Terče, 2010) or Brushwood (Chroští, 2011) created in forest interiors out of found branches for a random viewer – who encounters them unexpectedly, without having a preconceived idea and so, being able to perceive them naturally. His Monument to a Gardening Colony (Pomník zahrádkářským koloniím), executed in 2022 as part of Festival m 3 – Between interspaces (Festival m 3 – Mezi meziprostory) is conceived as a “romantic natural still life”. Generally, romanticism accentuates the idea of authenticity and spontaneity based on the person’s feelings. Through the utmost openness, an individual aspires to become a part of the eternal being of nature, with the landscape, as a centre of meaning of nature’s wholeness, becoming a means of his reflection or contemplative meditation. He tries to enter beyond the confines of the present, the visible, the graspable, finding himself between nature and the absolute. He composes landscape as a state of his soul. 2
We can read his Dreifarbenkunst also as an impact of a seeming paradox with the expression being enhanced by attenuating a certain aspect of the perceived. At the present exhibition, the added contrast with the space of the functionalist building with the space itself plays its role as well. Given the artist’s main orientation as a sculptor, let us remind a simple law: when a spatial object is illuminated using a specific colour, its side which is in the shade will acquire a complementary colour…
Continuous experiencing of the present moment and a romantic approximation to the whole through particulars, releasing forms and giving way to creative imagination – these are the principles of perception, a level of consciousness, that naturally encounter each other. And, at the same time, we observe a deflection from the plurality of expressions in favour of perceiving spaces until then hidden. “Romanticism is precisely situated neither in choice of subject nor in exact truth, but in a way of feeling.” – those are words by Charles Baudelaire 3 we can use to conclude the fleeting depiction of the atmosphere the artist’s oeuvre exudes as a whole.
Note: 1 Petr Stibral, Moving Reality (Pohyblivá realita, an interview with Iva Mladičová), Revolver Revue, No. 93, 2013, pp. 88–98. / 2 Zdeněk Hrbata – Karel Procházka, Romanticism and Romantisms. Concepts, Movements, Contexts (Romantismus a romantismy. Pojmy, proudy, kontexty), Prague, Karolinum 2005, p. 18, 47, 49. / 3 Charles Baudelaire, Œuvres complètes, Paris, Gallimard 1961, p. 879.
PETR STIBRAL (*1977, Prague) studied at the Academy of Fine Arts in Prague between 1997 and 2004 (at Jindřich Zeithamml and Vladimír Kokolia). Since 2004, many of his solo exhibitions have taken place, including, for example, At Home (Doma), Topičův salon, Prague, 2019; Paper Collection (Sběr papírů), Trigon Bookshop, Prague, 2022; from the more recent ones, let us mention his participation in the exhibitions RAW (together with Jakub Lipavský and Matěj Lipavský), East Bohemian Gallery in Pardubice, 2022; Festival m 3 – Art in Space (Festival m 3 – Umění v prostoru), Prague, 2022; What Has Been Left (To, co zbylo), Plastik Gallery in Hořice, 2024. He created many site-specific installations as well as interventions both in the urban and landscape spaces, including the Secret Project (Tajnej projekt), Nuselská Street 130, Prague, 2011; Under the Railway Bridges (Pod železničníma mostama), U Plynárny Street, Prague, 2014; Memory of Camping (Vzpomínka na táboření, 2017; Private Space (Soukromý prostor), bus 136, Prague, 2018; A Monument to Karel Balcar, Olšanské Square, Prague, 2020; Monument to a Gardening Colony (Pomník zahrádkářským koloniím), 2022, Prague’s district of Michle (since 2023); Monument of Josef Rössler-Ořovský, Slavín Cemetery, Prague, 2023; The Monument to Consumerism (Pomník konzumerismu), Hradec Králové, 2024. Since 2014, he has been teaching at the Higher Professional School of Applied Art and the Secondary School of Applied Arts in Prague.
Petr Stibral / Dreifarbenkunst
Vernissage: 6 th March 2025, 6 P.M.
7 th March – 8 th June 2025
Showcase AXA, Palace AXA, Na Poříčí 40, Prague 1
Curator of the exhibition: Iva Mladičová
vyklady.axa-hotel.cz
petrstibral.cz
